Na stránkách Nařízení o sdílení úsilí zavazuje Německo ke snížení emisí skleníkových plynů v odvětvích dopravy, stavebnictví, zemědělství, drobného průmyslu a nakládání s odpady do roku 2030 o 50 % oproti roku 2005 – jedná se o nejambicióznější cíl ze všech členských států EU kromě Dánska, Lucemburska, Finska a Švédska.
Co je nařízení o sdílení úsilí?
Nařízení o sdílení úsilí je Nařízení (EU) 2018/842 Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. května 2018. Stanovuje závazné roční cíle v oblasti emisí pro všechny členské státy EU v takzvaných sektorech mimo ETS – tedy pro zdroje emisí, které ne podléhají systému EU pro obchodování s emisemi (ETS 1).
- silniční provoz (bez letectví)
- Budova (zásobování teplem, vytápění)
- Zemědělství
- Drobná výroba (zařízení nepodléhající ETS-1)
- Odpadové hospodářství
Společně tyto sektory pokrývají přibližně 66 % z celkových emisí EU ab. Dne 19. dubna 2023 byla ESR v rámci balíčku Fit for 55 nahrazena Nařízení (EU) 2023/857 novelizováno: Kolektivní cíl EU v oblasti snižování emisí se přitom zvýšil z původních −30 % na minimálně −40 % oproti roku 2005 – jeden z kroků na cestě k nadřazenému cíli EU, jímž je snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o −55 % (oproti roku 1990) v souladu s Evropským zákonem o klimatu.
ESR vs. ETS I vs. ETS II
ESR nelze ztotožňovat s EU ETS II. Oba systémy běží paralelně a působí na stejné zdroje emisí, sledují však odlišnou regulační logiku (regulace množství na státní úrovni vs. regulace ceny na úrovni původců emisí). Od roku 2028 odstartuje pouze dodatečné obchodování s povolenkami pro emise z vytápění budov a silniční dopravy, které je v Německu do konce roku 2027 stále regulováno úřadem DEHSt / vnitrostátním systémem obchodování s emisi nEHS. Dotčená odvětví však současně zůstávají relevantní i pro ESR.
| ESR | ETS I | ETS 2 | |
| Regulovaná rovina | členský stát národní cíl | V celé EU (na úrovni zařízení) | V celé EU (na úrovni zařízení) |
| Zaznamenaná odvětví | Doprava, budovy, zemědělství, drobný průmysl, odpad | energetika, těžký průmysl, letectví (vnitruevropské) | Vytápění budov a silniční doprava (pohonné hmoty, od roku 2028) |
| Mechanismus řízení | Národní roční alokace emisí (AEA) | Obchodování s povolenkami (Cap & Trade) na úrovni zařízení | Obchodování s povolenkami na úrovni subjektů uvádějících na trh |
| Sankce při porušení povinností | Nákup AEA od jiných států, korekční faktor | Tržní cena certifikátů | Tržní cena certifikátů |
Více o systému ETS II také v našem článku: EU odkládá spuštění ETS II na rok 2028 – Co to znamená pro politiku a ekonomiku
Mechanika: Národní cíle a roční přidělené emise (AEA)
Nařízení o sdílení úsilí (ESR) stanovuje každému členskému státu individuální cíl snížení emisí pro rok 2030. Diferenciace probíhá primárně podle HDP na obyvatelebohatší státy přebírají vyšší závazky ke snižování emisí než státy s nižšími příjmy, což je doplněno úpravami pro zajištění nákladové efektivity.
Zde je přehled cílů snižování do roku 2030 oproti roku 2005:
| Země | Cíl (2018) | Cíl (od roku 2023) | Země | Cíl (2018) | Cíl (od roku 2023) |
| Dánsko | -39% | -50% | Slovinsko | -15% | -27% |
| Německo | -38% | -50% | Česko | -14% | -26% |
| Lucembursko | -40% | -50% | Estonsko | -13% | -24% |
| Švédsko | -40% | -50% | Řecko | -16% | -22,7% |
| Finsko | -39% | -50% | Slovensko | -12% | -22,7% |
| Nizozemsko | -36% | -48% | Litva | -9% | -21% |
| Rakousko | -36% | -48% | Malta | -19% | -19% |
| Francie | -37% | -47,5% | Maďarsko | -7% | -18,7% |
| Belgie | -35% | -47% | Polsko | -7% | -17,7% |
| Itálie | -33% | -43,7% | Lotyšsko | -6% | -17% |
| Irsko | -30% | -42% | Chorvatsko | -7% | -16,7% |
| Španělsko | -26% | -37,7% | Rumunsko | -2% | -12,7% |
| Kypr | -24% | -32% | Bulharsko | 0% | -10% |
| Portugalsko | -17% | -28,7% |
Roční alokace emisí
Aby bylo možné dosáhnout cílů pro rok 2030, stanovuje nařízení o ESR pro každý stát a rok v období 2021 až 2030 konkrétní rozpočet na emise – tzv. roční přidělené kvóty emisí. Jedna AEA odpovídá jedné tuně ekvivalentu CO₂, kterou smí stát v sektorech spadajících pod ESR v daném roce vypustit. Počet AEAs klesá podél lineární trajektorie směrem k cílové hodnotě pro rok 2030.
Původní stanovení AEA proběhlo prováděcím rozhodnutím (EU) 2020/2126. Teprve po novelizaci v roce 2023 pro roky 2023–2025 je EU rovněž upravila. Hodnoty AEA pro období 2026–2030 budou definitivně určeny až v roce 2026 – po důkladném přezkoumání údajů o emisích členských států za roky 2021–2023, které bude dokončeno v březnu 2026.
Nestačí-li roční rozpočet AEA státu, sáhne se k několika Mechanismy flexibility:
- BankovnictvíPokud stát emituje méně, než činí jeho přidělené množství AEA, může tento přeborek převést do následujících let.
- Půjčování: V případě překročení může stát v omezené míře čerpat z přídělu AEA pro následující rok (do roku 2025: max. 7,5 %; od roku 2026: max. 5 % ročně).
- Obchodování: Členské státy mohou mezi sebou nakupovat a prodávat AEA (od roku 2026: až do výše 15 % ročního přídělu).
- ETS-FlexibilityDevět států s obzvláště vysokými cíli nebo bez bezplatného přidělování povolenek v rámci ETS-1 pro rok 2013 (Belgie, Dánsko, Irsko, Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Rakousko, Finsko, Švédsko) může v omezené míře stornovat povolenky ETS-1 a nechat si je započítat jako AEA. Německo nepatří mezi těchto devět států.
- LULUCFZapočteníAž 225 mil. tun CO₂ ekvivalentu z čistých propadů v oblasti využívání půdy (LULUCF) v rámci celé EU lze započítat do cílů ESR.
Co se stane, když se cíl nepodaří splnit?
Překročí-li členský stát svůj rozpočet AEA po vyčerpání všech flexibilit je nadbytečné množství emisí penalizováno faktorem 1,08 vynásobeno a v následujícím roce připsána jako dodatečný závazek. Dotčený stát musí rovněž předložit Evropské komisi plán nápravných opatření.
V praxi to znamená: Pokud některá země dlouhodobě nesplňuje své cíle, musí nakupovat AEA od států s přebytkem – jde o finanční transfer mezi členskými státy, nikoli o klasickou pokutu typu “Owi”. Jak již společnost CUBE CONCEPTS uvedla ve svém příspěvku o nesplnění německých cílů ESR, je třeba tuto často zmiňovanou „klimatickou pokutu“ chápat spíše jako tržní mechanismus: V případě přetrvávajícího nesplnění cílů by Německo muselo nakupovat emisní práva od států, které své cíle překročily – a to z prostředků spolkového rozpočtu.
Závěrečná kontroly dodržování předpisů za celé období 2021–2030 proběhne v roce 2032. Státy se strukturálními potížemi mohou navíc spoléhat na Bezpečnostní rezerva až 105 mil. t ekvivalentu CO₂ využít – avšak až v roce 2032, jako poslední možnost a za přísných podmínek (mj. překročení cíle v předchozím období 2013–2020).
Proč je ESR relevantní pro soukromý sektor
Doprava a budovy jsou dva největší tahouni k dosažení německých Klimatické cíle pro rok 2030 dosáhnout. Právě tyto sektory jsou v centru regulačního zrychlení, které lze pozorovat v posledních letech:
- Solární povinnosti pro komerční nemovitosti (§ 106 GModG a předcházející zemské právní předpisy) se přímo zaměřují na emise budov ve smyslu nařízení ESR.
- Přechod od GEG na GMG zpřísňuje energetické požadavky na stávající i novou výstavbu.
- ESG-bodování nemovitostí dostává soulad s klimatickou cestou do popředí zájmu institucionálních investorů – mimo jiné proto, že národní cílové cesty ESR jsou stále více zohledňovány v analýzách rizik.
- Od roku 2028 přichází s ETS 2 přidává další cenovou úroveň pro vytápění budov a paliva, což dále zvyšuje regulační tlak na elektrifikaci a propojení sektorů – a tím i na fotovoltaická a akumulační řešení.
Pro investory a provozovatele aktiv tak stojí za to věnovat pozornost nařízení o ESR (nařízení o sdílení úsilí) nejen kvůli klimapolitickým zájmům: je jedním z hnacích motorů zpřísňování povinností instalace solárních panelů, požadavků na renovace a zpoplatnění CO₂, což stále více posiluje ekonomickou návratnost fotovoltaiky, velkokapacitních bateriových úložišť (BESS) a řešení sektorové integrace.
Co se stane po roce 2030?
Národní cíle stanovené v rámci ESR a nařízení LULUCF vyprší v roce 2030 – automatické prodloužení není stanoveno. Následný rámec se připravuje, ale dosud nebyl definitivně schválen.
Pozadím je nový Klimatický cíl EU pro rok 2040: Evropská komise navrhla v červenci 2025 změnu evropského zákona o klimatu, která závazně stanoví snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2040 o 90 % oproti roku 1990. V prosinci 2025 se Evropský parlament a Rada předběžně dohodly na tomto cíli jako základu pro klimatickou architekturu nadcházejícího desetiletí.
Za účelem vytvoření rámce pro období po roce 2030 zahájila Komise dvě veřejné konzultace – o úloze vnitrostátních cílů v oblasti klimatu a flexibilit a o možném využívání mezinárodních povolenek na emise. Obě probíhaly do 4. května 2026. Souběžně probíhá konzultace o revizi nařízení o správě, které tvoří zastřešující právní rámec politiky EU v oblasti klimatu a energetiky.
Aktuálně je otevřené, zda budou zavedeny nové závazné národní procentuální cíle podle logiky nařízení o sdílení úsilí (ESR), nebo zda bude řízení probíhat spíše prostřednictvím již existujících mechanismů, jako je ETS 2. Návrh Komise ohledně rámce po roce 2030 dosud nebyl předložen.
ČKD: Nařízení o společném úsilí
Jaký je rozdíl mezi ESR a ETS 1/2?
ESR stanovuje vnitrostátní emisní cíle pro členské státy v odvětvích mimo systém obchodování s emisemi (doprava, budovy, zemědělství, drobný průmysl, odpad). Naopak ETS 1 a ETS 2 jsou systémy obchodování s povolenkami na úrovni zařízení, resp. subjektů uvádějících výrobky na trh, které regulují emise prostřednictvím tržní ceny namísto státních kvót.
Které sektory spadají do působnosti ESR?
Silniční doprava (kromě letecké dopravy), budovy, zemědělství, drobný průmysl, na který se nevztahuje systém ETS-1, a nakládání s odpady – dohromady přibližně 66 % celkových emisí EU.
Co jsou roční přidělené hodnoty emisí (AEA)?
AEAs jsou roční emisní rozpočty, které nařízení o ESR přiděluje každému členskému státu na období 2021 až 2030. Každá AEA odpovídá jedné tuně ekvivalentu CO₂. Jejich počet každoročně klesá podél trajektorie až do dosažení příslušného cíle dané země pro rok 2030.
Co se stane, když Německo nesplní své cíle v rámci nařízení o sdílení úsilí (ESR)?
Německo by po vyčerpání veškerých flexibilit (banking, borrowing, trading, započítání LULUCF) muselo chybějící AEAs dokoupit od států s přebytkem. Navíc se překročené množství emisí započítá do následujícího roku s faktorem 1,08.
Jaký je cíl Německa v rámci nařízení o sdílení úsilí (ESR) pro rok 2030?
−50 % oproti roku 2005 – jeden z nejvyšších cílů ze všech členských států EU, společně s Dánskem, Lucemburskem, Finskem a Švédskem.